ZELENÁ
KVALITA ŽIVOTA
Václav
Hála
Ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg 8. února 2007 v Poslanecké sněmovně v odpovědi na interpelaci poslance Václava Votavy řekl mimo jiné: „Když mi vytýkáte
servilitu, tak tady není řeč o servilitě, nýbrž uznání skutečnosti, že
v dnešním světě je několik velkoměst - Šanghaj, Mexiko City, Peking, New
York, Londýn atd. - která mají víc obyvatel, než Česká republika.“ Měl pravdu.
Asi stejnou, jako Jarek Nohavica, když zpívá: „Za komunistů se špatně nežilo,
v létě bylo teplo, v zimě sněžilo.“ O klimatické změně až jindy. Pan
ministr měl, v této věci určitě, pravdu. Uvedená velkoměsta jsou počtem
svých obyvatel větší než celá Česká republika. K čemu je taková pravda?
Strana zelených slibovala ve svém volebním
programu Kvalitu života. Nevím, koho pan ministr volil, nevím, zda stranu
sponzoroval, nevím, zda svou nominaci přijal jako šlechtickou kratochvíli
s tím, že bude měsíc ministrem ve vládě, která nedostane důvěru, nebo zda
naopak lépe než balamucení občané věděl, že tu důvěru dostane. Vím, že Zelení
slibovali Kvalitu života. Jaká je kvalita života v Šanghaji, Mexico City,
Pekingu? Jaká je kvalita života v těchto desetimilionových velkoměstech,
včetně New Yorku a Londýna, ve srovnání s celkem České republiky? Podle jakýchkoli myslitelných kritérií
nesrovnatelně horší u prvních tří měst. Podle kritérií člověka, který se zcela
neodcizil přírodě a nepropadl drogám, ať už těm skutečným, nebo droze peněz,
kariéry, konzumu a moci, vyhrává Česká republika i ve srovnání s New
Yorkem a Londýnem, a to ještě před tím, než Zelení dostali částečnou
příležitost svůj program uskutečňovat.
Česká republika je malým státem. Má rozlohu
78 866 km2 a přibližně 10 220 000 obyvatel. To znamená, že
hustota osídlení je cca 130 ovyvatel na 1 čtvereční kilometr, zhruba evropský
průměr. To také znamená, že na jednoho obyvalele připadá asi
To není volání po návratu na stromy ani po
tom, aby na člověka připadalo extrémně mnoho území (jako v USA mimo velká
města). Naše hustota osídlení je optimální i z hlediska potenciálu trvalé
udržitelnosti. Mimochodem nahlédnutím do statistik zjistíme také, že v ČR
je 6 249 obcí, měst a městysů. Tedy průměrné sídlo má 1 635 obyvatel. Pro
kvalitu života, ve srovnání s velkoměstem, také dobrý příspěvek.
Součástí kvality života je i nepřítomnost
(minimalizace) ohrožení, nebo alespoň svoboda od strachu. I v tom Česká
republika, včetně svého hlavního města, vyniká nad New Yorkem a Londýnem. Jsme
malým státem a nemáme imperiální ambice, neterorizujeme civilní obyvatelstvo
zemí, které nám dodávají suroviny, nenutíme nikomu náš styl života a tedy na
sebe nepřivoláváme hrozbu odvety. Zatím.
Součástí kvality života je nejen samotná
možnost pohybu, ale i jeho volnost, tedy nepřítomnost kontrol nárazových a
viditelných, ale i těch případných neviditelných, zato permanentních. Je to i
stav, kdy sice čas od času, po nějakém mediálně vypíchnutém zásahu policie
proti aktivnějším občanům, hovoříme o policejním státě, ale ke skutečnému
policejnímu státu má naše skutečnost hodně, hodně daleko. Jak dlouho ještě?
Ano, interpelace ministra
Schwarzenberga byla o radaru. Opravdu chceme vyměnit naši kvalitu života, tu,
kterou máme i bez volebního programu Strany zelených, za pocit několika
papalášů, že přispěli ke světové bezpečnosti? Opravdu chceme tento pocit
vyměnit za zdravotní rizika pro obyvatele blízkého okolí brdského vojenského
prostoru a za permanentní hrozbu teroristického útoku pro Pražany? Chceme, aby
u nás pobývalo nejen 200 členů oficiálního vojenského personálu, ale také
nejméně jednou tolik tajných agentů, zajišťujících vojenské základně „aktivní
bezpečnost“? Tato rizika by byla
samozřejmě stejná, ať by radar byl předmětem dvoustranné smlouvy ČR a USA, nebo
spadal pod velení NATO. Stejně jako riziko napadení radaru a tedy České
republiky strategickými zbraněmi v případě válečného konfliktu, pro který
má být radar vybudován.
Je nám vytýkáno „čecháčkovství“,
malý smysl pro solidaritu se „západní civilizací“. Máme právo ve válce
s terorizmem zůstat „v závětří“ a v případné světové (nukleární)
válce alespoň stranou přímého zásahu? Ano, máme. Nikdy jsme nevedli vojenské
výboje, nikdy jsme neměli kolonie, naším největším příspěvkem ke drancování
planetárních nerostných zdrojů byl, zjednodušeně řečeno, podíl na vybudování
ropovodu Družba.
Přeji našim Zeleným, aby
uskutečňovali svůj program Kvalita života. Přeji jim, aby v příští
sněmovně měli pro jeho prosazování větší váhu, než současných šest mandátů. Pro
začátek by mi ovšem stačilo, kdyby se zbavili jednoho respekt nebudícího
ministra a přestali si hrát na panského kočího, který zkouší zapřáhnout
americké sobectví do káry globální odpovědnosti.
__________________________________________________________________