REMÍZA NAD VLTAVOU
Václav Hála
Budova Kulturního domu
Vltavská v Praze-Holešovicích, střední generaci známá jako Dopravní
podniky a starším jako Elektrické podniky, měla v jednu krásnou předjarní
sobotu (17.2.2007) šanci stát se místem, kde bude zahájena definitivní porážka
Bushovy zahraniční politiky. Pár hodin poté, kdy americká Sněmovna
reprezentantů přijala rezoluci odmítající posílení jednotek v Iráku a
žádající jejich odchod, byl v budově na břehu Vltavy zahájen sjezd české
Strany zelených. V jeho úvodu se delegátovi Matěji Stropnickému (1983, syn
herce, diplomata a současného ředitele Divadla na Vinohradech Martina
Stropnického) podařil husarský kousek: těsná
většina delegátů souhlasila s jeho návrhem, aby postoj SZ k žádosti
USA o zřízení radarové stanice protiraketové obrany v ČR byl projednáván
ne jako součást vágního bodu Priority SZ pro období 2007-2008 druhý sjezdový den
odpoledne, ale aby jako samostatný bod jednání byl předřazen před volbu
předsedy a dalších orgánů strany během prvního dne jednání.
Následovala asi
tříhodinová diskuze, během které měli navrch odpůrci základny. Samotný Matěj
Stropnický si se svým návrhem dával načas, zatímco zaznívala radikální kritika
USA jako planetárního parazita (Pavel Křivka), brilantní, ale stejně jako Stropnického
důrazný návrh, překvapující tím, že jej přednesl pražský radní, který několik
let působil v USA (Petr Štěpánek), nebo obhajoba americké vojenské expanze
z úst nynějšího senátora, který kdysi před ruskou ambasádou prohlásil, že
v Čečensku neviděl teroristy, ale bojovníky za svobodu (Jaromír Štětina). Stropnický svůj návrh
přednesl zhruba v polovině debaty a zároveň vyjádřil podporu vystoupení
delegátky z Hradce Králové Moniky Štayrové. Hlasovalo se pak o jejich
společném návrhu odmítajícím radar a požadujícím referendum, který získal 115
hlasů z 282 přítomných, ke schválení tedy chybělo 27 hlasů. Štěpánkův
návrh dostal 91 hlasů hlasů z 285 přítomných. Asi ne zcela vážně byl míněn
návrh libereckého delegáta Jana Korytáře, který chtěl souhlas SZ se zřízením radaru
vyměnit za americkou ratifikaci Kjótského protokolu. Dostal ovšem 121 hlasů
z 287 přítomných.
Schválen byl nakonec
návrh podporovaný předsednictvem SZ, předložený společně poslancem Ondřejem
Liškou a předsedou odborné sekce pro zahraniční vztahy Jiřím Čáslavkou. Pro bylo 156 ze 287 přítomných, rozhodlo tedy
16 hlasů. Usnesení,
nad jehož přípravou odborná sekce údajně strávila v minulých týdnech
stovky hodin a které sama schválila jen pár dnů před sjezdem, rozhodně nedává
poslancům a ministrům SZ tak těsné mantinely, jak by pro hladké smetení
americké žádosti (nesmyslný pojem „nabídka“ se už mezitím ujal i mezi
diskutujícími z řad odpůrců základny) bylo potřeba. Dává jim, zejména pak
ambicióznímu začínajícímu diplomatovi Ondřeji Liškovi, naopak prostor předvést svou
kreativitu a prezentovat se nejen před americkými kongresmany, ale přenést
bilaterální problém mezi americkým Goliášem a českým Davidem na fórum NATO a
nově i Evropské Unie. To, co mohli až překvapivě snadno rozhodnout sami
delegáti sjezdu (jednoznačný nesouhlas SZ by zákonitě vedl buď k nesouhlasu
vlády, nebo k rozpadu koalice a předčasným volbám, ve kterých by si strana
důsledně hájící odmítavý postoj k cizí vojenské přítomnosti mohla jen
polepšit), bude pravděpodobně muset být projednáno v nejvyšších orgánech
NATO a EU. Nebude to rozhodování tak úplně o nás bez nás. Jaký postoj má na
těchto jednáních hájit česká reprezentace, to ovšem sjezd SZ neřekl. Tak jako
před sjezdem, který promarnil svou historickou šanci, bude i po něm platit
paradox posledních měsíců: pro přírodu a rozumné místo člověka v ní je to
škoda, pro samotnou bezpečnost našich životů je to dobře – Strana zelených má
ve sněmovně jenom šest mandátů.
__________________________________________________________________