|
Proč nemůže být
RNDr. Martin Bursík nadále předsedou Strany zelených aneb otevřený dopis
členům SZ a zejména delegátům sjezdu v Teplicích 5. - 7. 9. 2008
Pavel Křivka
Vážení členové a
členky Strany zelených, vážení delegáti a delegátky sjezdu v Teplicích!
Jako předseda
krajské organizace SZ, na jejíž krajské konferenci bylo dne 22. 6. 2008
přijato usnesení, které pokládá opětovnou kandidaturu RNDr. Martina Bursíka
na funkci předsedy strany za nevhodnou, se na vás obracím s návrhem, abyste
panu předsedovi RNDr. Martinu Bursíkovi doporučili na funkci předsedy Strany
zelených nekandidovat, popř. abyste mu v případě, že toto doporučení
nevyslyší, nedávali na sjezdu svůj hlas. Tento návrh byl na zmíněné krajské
konferenci podepřen v diskusi mnoha argumenty, z nichž sestavuji tento
přehled:
Arogance moci
Dne 21.5.2008
hlasovali ministři zastupující v koaliční vládě Stranu zelených na
zasedání v Teplicích nejméně ve dvou případech (americký radar, Kosovo)
v rozporu s usneseními republikové rady a sjezdu. Samozřejmě též v rozporu
s programem strany a koaliční smlouvou, v níž ani jedna z uvedených
věcí nebyla obsažena. Materiály ke Kosovu vládě dokonce předložil ministr za
SZ. Není to ovšem první případ neplnění usnesení RR, která je dle stanov
nejvyšším stranickým orgánem mezi sjezdy. Předseda např. nesplnil usnesení
republikové rady již na jaře roku 2007, kdy mu bylo uloženo svolat koaliční
jednání týkající se věci předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka.
Vědomá ignorace usnesení nejvyššího stranického orgánu je velice závažným
porušením demokratických principů a představuje mezník nejen v nejnovější
politické historii Strany zelených, nýbrž i obecně na politické scéně České
republiky po roce 1989. Neplnit usnesení nejvyššího orgánu vlastní strany si
totiž žádný z polistopadových politiků dosud nedovolil.
Zpochybnění smyslu členství a
znehodnocení hlasu voliče
Výše popsaná diktatura resp. anarchie shora zpochybňuje sám smysl členství v
politické straně a smysl voleb. Proč by členové měli platit příspěvky,
účastnit se schůzí základních organizací, krajských konferencí, republikové
rady, odborných sekcí, proč by měli docházet k závěrům formulovaným jako
usnesení či volební a politické programy, když nakonec má poslední slovo
předseda nebo skupinka ministrů? A proč by volič měl naší straně dávat hlas,
když cokoli psaného neplatí?
Místo rezignace opětovná kandidatura!
Po takto závažném pochybení je na místě požadovat rezignaci dotyčných osob na
stranické i státní funkce nebo alespoň vyzvat členskou základnu, aby
takto svévolně jednající osoby již nevolila do čela kandidátních listin a
odmítala jejich případné budoucí opětovné jmenování do vládních funkcí. Místo
toho jsme svědky pokračování arogance: nikdo na žádné funkce nerezignoval,
pochybení všichni odmítají a předseda hodlá opětovně na sjezdu na předsednickou
funkci kandidovat.
Střelba do vlastních řad
Mnohokrát jsme jako členové strany byli vyzýváni k jednotě a zdrženlivosti
vůči sdělovacím prostředkům ve vnitrostranických záležitostech. Těchto zásad
se všichni či téměř všichni členové strany dlouho drželi a výjimkou byl opět
předseda Bursík. Mnohokrát napadl své spolustraníky v médiích, např.
místopředsedkyni Kuchtovou v souvislosti s usnesením jihočeské konference v
květnu 2008, na které dotyčná nebyla vůbec přítomna. Mnohem horší je však
vylučování a odvolávání nejen z kandidátních listin, ale dokonce z vládních
funkcí. Členské základně dodnes nebyly dostatečně vysvětleny důvody, proč
musela z vlády odejít ministryně Kuchtová, první místopředsedkyně strany. Naprostá
nepodpora ze strany předsedy a brutální a malicherná kritika z vlastních
stranických řad na adresu ministryně na podzim roku 2007 byly nechutnou
ukázkou způsobu, jak si předseda řízení politické strany představuje.
Jmenování ministrem
za účelem vyhození místopředsedy vlastní strany
Určitě bez
precedentu je v české politice po roce 1989 případ, kdy se pan předseda nechá
dočasně jmenovat ministrem školství po Daně Kuchtové jenom proto, aby mohl z
postu náměstka ministra školství vyhodit (opět bez udání řádných důvodů a
vysvětlení členské základně) dalšího místopředsedu strany RNDr. Martina
Tichého!! Zřejmě není znám na naší politické scéně jiný případ, kdy
místopředsedové vládní strany nemají žádné funkce ve státním aparátu a
vykonávají pouze stranické funkce, a to v souladu se stanovami
bezplatně.
Politika není kořist?
Tuto, dnes již známou větu, pronáší předseda vždy, když je mu připomenuto, že
strana s vládní účastí nemá své zástupce, dokonce ani v resortech, za
které nese odpovědnost, z čehož nejkřiklavější je situace na
ministerstvu zahraničí (2 úředníci v nepodstatných funkcích na ministerstvu a
jeden třetí tajemník jedné ambasády v exotické zemi).
Předseda ani nikdo z ministrů ani nikdo z poslanců ovšem nenavrhl placení
mimořádných příspěvků tak, jak je zvykem v jiných stranách, zejména ve
stranách zelených v zahraničí. Například člen SZ a europoslanec za německé
Zelené Milan Horáček platí podle hospodářských pravidel německých
zelených měsíčně do stranické pokladny 1330 EUR z platu evropského poslance.
Jeho případnou kandidaturu na čelném místě kandidátky do Evropského
parlamentu v příštím roce za českou SZ bude možno chápat mj. i jako
snahu vyhnout se tomuto odvodu. Příslušná novela hospodářského řádu
strany, která mimořádné členské příspěvky upravuje, je zpracována již více
než rok a dodnes nebyla na jednání republikové rady předložena.
Zcela mimořádnou nevoli mezi členy strany i mezi voliči (soudě podle mnoha
ohlasů na internetu i osobních ústních sdělení) vzbudila nedávná snaha získat
pro předsedkyni poslaneckého klubu křeslo místopředsedkyně sněmovny. Opravdu
tedy není politika kořist!?
Osobnosti do funkcí
Obrovské úsilí, které předseda strany vynakládá na to, aby zablokoval
obsazení vlivných funkcí ve státním aparátu členy „své“ strany (s výjimkou
několika jemu nejoddanějších jedinců), nebo dokonce straníky z těchto funkcí
vyhnal, je opravdu obdivuhodné. Výše uvedený případ Kuchtová-Tichý je jen
špičkou ledovce.
Na kritiku ohledně nedostatečného prosazování členů strany do funkcí v exekutivě
předseda reagoval např. dlouhým dopisem z New Yorku, datovaným 15.10.2007,
kde mj. vypočítával, jaké všechny vlastnosti musí mít náměstek ministra.
Čtenář měl zřejmě nabýt dojmu, že ve Straně zelených je lidí s požadovanými
vlastnostmi nedostatek, a že je tudíž nutno lákat nestraníky „osobnosti“.
Strana zelených je přitom stranou s možná nejvyšším procentuálním zastoupením
vysokoškolsky vzdělaných lidí v ČR. Na tomto místě je třeba podotknout, že
zdrojem „osobností“ jsou pro pana předsedu hlavně lidé z okolí Václava Havla,
bývalí členové jiných stran (Unie Svobody) apod.
Moc a vliv bez práce
Zmiňované „osobnosti“jsou panem předsedou zvány na čelná místa kandidátních
listin a jsou jim nabízena ministerská křesla. Děje se tak sporadicky
i v jiných stranách (vzestup Alexandra Vondry v ODS a jeho následný
vstup do ODS). Znamená to ovšem, že skupina lidí v pozadí vyšle svoje
mediálně vyrobené „osobnosti“ do různých politických stran a ať je u vlády
kdokoli, bude mít vždy pomocí svých „osobností“ vliv. Proč by se „osobnost“
obtěžovala členstvím ve straně, chozením na schůze, nebo dokonce vylepováním
plakátů ve volební kampani?
Zde je opět popírán smysl členství v politické straně - pan předseda totiž
dává členům jasně najevo, že jsou jen plnivem do betonu pro vzestup a kariéru
„osobností“ mimo stranu.
Náhlá změna personální politiky před
sjezdem v rezortu životního prostředí
V letošním roce konečně došlo v personální politice jakoby k nápravě, ale
jaksi opačným způsobem. A pouze v resortu MŽP, kde je pan předseda šéfem.
Původně nestranické „osobnosti“ Jan Dusík (1. náměstek ministra Bursíka) a
Petr Štěpánek ml. (ředitel SFŽP) vstoupily do strany a jaksi „nečekaně“ se
staly delegáty sjezdu, na němž jejich šéf znovu kandiduje na funkci předsedy
strany.
Nevěrohodnost předsedy, aneb řehtačky
na sjezdu?
RNDr. Martin Bursík zastával funkci ministra životního prostředí již v letech
1997-1998. Tehdy po celou dobu svého působení blokoval realizaci projektu
obnovitelného centrálního zdroje tepla v obci Roštín na Kroměřížsku, na který
byla přislíbena zahraniční pomoc z Dánska a Rakouska. Projekt byl
realizován až v roce 2000 za sociálně demokratického ministra RNDr.
Miloše Kužvarta a znamenal odstavení asi 190 kotlů na pevná paliva a jejich
nahrazení teplem z centrálního zdroje, kde se spaluje sláma. Za tři roky
zpoždění v realizaci projektu zaviněného RNDr. Martinem Bursíkem tedy uniklo
do ovzduší několik tisíc tun oxidu uhličitého z fosilních paliv. Martin
Bursík je tedy ve svém nadšení pro ochranu klimatu a omezování emisí
zcela nevěrohodný, protože své zázračné obrácení v této záležitosti členské
základně nikdy nevysvětlil.
Z České republiky pochází jen asi 0,3 % světových emisí příslušných plynů s
vlivem na planetární podnebí, takže opakované řečnění předsedy na toto téma
nelze považovat za nic jiného, než za odvádění pozornosti od ostatních témat,
zejména od neúspěšnosti SZ v realizaci jejího programu v Topolánkově
kabinetu. Věřím, že informované členy naší strany toto jednání uráží a
nedivil bych se, kdyby při některém příštím projevu předsedy na klimatické
téma spustily v sále řehtačky či jiné podobné rekvizity.
Česká republika – spolehlivý a
odpovědný partner?
Tuto floskuli slýcháme od pana předsedy často, ale vyslyší ministři životního
prostředí a předsedové vlád jiných zemí jeho výzvy k dodržování
mezinárodních smluv resp. k vytvoření nových smluv k ochraně klimatu,
když vláda, jejímž je členem, jiné smlouvy a normy mezinárodního práva
porušuje (např. zásada neměnnosti hranic v Evropě porušená uznáním Kosova)?
Démonizace nepřítele
Každý diktátor si musí pečlivě pěstovat nepřítele a patřičně jej démonizovat.
Je to obecná zásada, kterou se řídí i předseda naší strany a někteří jemu
bezmezně oddaní členové. Pravidelně je démonizován president republiky Václav
Klaus, aniž by dotyční četli presidentovy texty a pokusili se zamyslet nad
jejich obsahem.
Jinými démony jsou Komunistická strana Čech a Moravy nebo Čína a Rusko.
Specifickým případem je občas se objevující démonizace někdejšího
jugoslávského presidenta Slobodana Miloševiče lidmi, kteří nikdy nečetli ani
jeden z protokolů haagského tribunálu ani příslušnou literaturu o nedávných dějinách
Jugoslávie a místo toho jen opakují floskule protisrbské (převážně americké
vládní) propagandy.
Schopnost vnímat okolí na samé
hranici autismu
Takto pana předsedu charakterizoval nedávno zesnulý ekolog a bývalý člen Pithartova
kabinetu Ivan Dejmal. Tuto poměrně přesnou charakteristiku měli členové
strany možnost sledovat zejména při jednáních o nástupci Dany Kuchtové na
postu ministra školství na podzim roku 2007.
Schopnost řídit a vést nebo schopnost
rozhádat?
Na podzim 2005 podporovala Dr. Bursíka na postu předsedy členská základna
možná z 80 nebo 90% a většina jeho odpůrců ze strany po pardubickém sjezdu
vystoupila. Dnes je strana opět hluboce rozdělena a schopnost rozhádat
šestičlenný poslanecký klub a sedmičlenné předsednictvo je vskutku
mimořádným manažerským výkonem.
Bez Bursíka si neškrtnete?
Často opakovaný argument skalních příznivců pana předsedy a jeho postupů
nelze potvrdit ani vyvrátit, dokud Martin Bursík nejvyšší stranickou funkci
zastává. Jsou-li ignorovány názory členské základny vyjadřované formou
usnesení nejvyšších orgánů strany, pak ale může být pro členy lhostejné,
kolik má procent preferencí, poslanců či ministrů. Vliv členské základny na
politiku je za dané situace se šesti procenty hlasů, šesti poslanci a třemi
ministry (ministr zahraničí nepočítán) stejně nulový jako je či byl by nulový
vliv strany mimoparlamentní. Bez SZ nastane většinový volební systém, druhý
Temelín, zaniknou obce v Ústeckém kraji apod. V případě tohoto tvrzení jde o
obyčejné vydírání. Při současném rozložení hlasů voličů mohou dvě největší
politické strany uzavřít velkou koalici kdykoli a všechny výše uvedené změny
snadno prosadit. Vzhledem k dosavadnímu vládnímu působení SZ nelze vyloučit
propadnutí strany mimo parlament i při současném volebním systému. Byla-li za
asistence ministra životního prostředí za SZ obětována část jedné obce v
Moravskoslezském kraji, nelze vyloučit ani budoucí obětování jiných obcí.
Padne-li vláda, bude země vydána
levici
Pokud pravice zklamala očekávání, pak ani žádná třetí možnost neexistuje. ODS
kromě zrušení registračních pokladen a minimální daně nepřinesla občanům
žádné úlevy od přebujelé byrokracie, což by se od ní mohlo či mělo očekávat.
Jsou nebo byly zřizovány nové státní úřady, byla uzákoněna povinnost
uchovávat záznamy o telefonních hovorech apod.
Nezměnilo se nic v nesmyslné vazbě správních úkonů na místo trvalého bydliště
občana, pokračuje absurdistán v registraci motorových vozidel, nebyl zrušen
bodový systém v hodnocení dopravních přestupků, ačkoli smrtelných obětí nehod
neubylo. ODS resp. pravice za spolupráce SZ se místo na práci pro občany
soustředila na atlantickou (radar, Kosovo, posílání vojsk do Asie) a privatizační
agendu (od státních lesů po Budvar a zdravotní pojišťovny).
Co jsme udělali pro voliče?
Zde by bylo vhodné použít německou větu „so gut wie nichts“ čili vlastně nic.
De facto neproběhla žádná ekologická daňová reforma (výnos současných
opatření pod 1 promile rozpočtu!!) a nebyla dosud realizována jedna z
největších priorit SZ, kterou je omezení jízdy kamiónů. Nebylo nic vykonáno
pro lepší ochranu spotřebitelů, nebylo navrženo snížení věkové hranice pro
výkon aktivního volebního práva, a dokonce bylo podpořeno tzv. porcování
medvěda.
Posledně jmenovanou věc ještě v srpnu 2007 předseda strany na jednání
předsednictva uváděl jako prioritu – že poslanci a ministři SZ výměnou za své
mlčení k návrhu daňových změn obdrží podporu koaličních stran při zamezování
tzv. porcování medvěda (tj. podávání příslušných pozměňovacích návrhů k
zákonu o st. rozpočtu). Samozřejmě že lze vyjmenovat i úspěchy působení SZ ve
vládě, ale tyto jsou ve své většině politicky skoro neviditelné a ve
volebním účtování omezeně (např. jen regionálně) použitelné.
Sjezd před volbami aneb strana na jedno
použití
Sjezd svolaný před krajskými volbami za účelem sebeoslavy pana předsedy a
znásilnění stanov strany je kudlou vraženou mezi žebra všem kandidátům v
krajských i senátních volbách.
Případní úspěšní kandidáti by mohli panu předsedovi v budoucnu konkurovat v
aspiracích na stranické i případné exekutivní funkce. Urychlenou likvidací
republikové rady, neboli v novořeči pana předsedy „odstraněním dvoukolejnosti
vedení“ sleduje mj. možnost sestavit si podle svého gusta kandidátní listinu
pro evropské volby v roce 2009. Hrozba volebního neúspěchu v podzimních
volbách ho zjevně nechává klidným. Sám nikam nekandiduje a pokud by se
stranické preference propadly na delší dobu pod 5%, tak mu to také patrně
nebude vadit – ministrem a vicepremiérem se již stal a důležité je dokončit
volební období a znádherňovat se před ministry z 26 zemí při evropském
předsednictví ČR.
Nevadí mu ani rozdělení strany, které vlastními ultimativními projevy před
sjezdem ještě prohlubuje. Vše nasvědčuje tomu, že SZ je pro tohoto politického
cestovatele stranou na jedno použití.
V politice neexistuje vděk!
Právě nyní ale
nadešel čas, kdy je vzhledem k výše uvedenému možné a potřebné tuto
předsedovu poučku aplikovat na něj samotného. Nemůžeme si dále plést zájmena.
Mezi zájmenem „sebe“ a „nás“ je podstatný rozdíl. Martin Bursík nedostal do
sněmovny a do vlády „nás“ nýbrž především „sebe“ s pomocí „nás“. Při
působení ve vládě „nás“, tedy členskou základnu, předseda strany ignoruje.
Proto mu za nic nevděčíme. A jestliže programově ani personálně pan předseda
členskou základnu nepotřebuje, pak jí nemusí ani předsedat.
Vyzývám proto všechny členy Strany zelených, a zejména delegáty teplického
sjezdu, aby se zamysleli, zda nadále chtějí dělat pouhé sjezdové kulisy ke
sebeznádherňování pana předsedy, zda bez reálné možnosti ovlivňovat politiku
vládní strany chtějí nadále platit příspěvky, chodit na schůze, kandidovat
a pracovat v kampaních, anebo zda doporučí panu předsedovi Dr. Martinu
Bursíkovi to, co mu doporučila pardubická RKO a krajská konference – totiž
aby na funkci předsedy Strany zelených již nekandidoval. Případně by se mohl
opět odebrat do jiné politické strany. Zde budiž členům SZ varovnou
připomínkou, že dvě ze stran resp. uskupení, kterými Martin Bursík prošel,
již neexistují.
S přátelským pozdravem a odkazem na usnesení krajské konference SZ
pardubického kraje ze dne 22.6.2008
Pavel Křivka, předseda KO SZ Pardubického kraje
|