O tom, jak přibývá bariér mezi dětmi a přírodou,  o souvisejícím výzkumu, a to vše jako výzva k řešení

 

       Jak by zněla charakteristika definující přírodní prostředí z pohledu současných městských dětí? Prostor, který jsme nuceni překonávat - nejlépe některým z dopravních prostředků - abychom se přemístili z jednoho místa na nějaké jiné. Jedná se o prostor nudný, špinavý, ukrývající různá nebezpečí: od znečištěného vzduchu, virů, bakterií, kousnutí, uštknutí, až po úchylná lidská individua, vítr, bouřku, déšť a prostor zcela nepoužitelný k většině moderních her a zábav i ke hledání informací důležitých pro dnešek. Jsou to plochy, které dospělý člověk ještě neměl čas zpevnit, zastavět, či tak zvaně zkulturnit na prostředí civilizovanější, zhodnotit je podle obecně platné stupnice oceňování: čím vzdálenější původnímu, tím dražší.

       Druhá charakteristika přírody je z kdysi velmi používaného B. Kočího Malého slovníku naučného z r. 1929. "Příroda je souhrn sil a forem hmoty, nevyčerpatelný předmět lidského bádání; první a nejstarší vychovatelka lidstva. Výchova přírodou je stálá, důsledná, spravedlivá, neznající protekce, ani slepých vášní, ovšem ani soucitu, milosrdenství, blahovolnosti; je sama o sobě únavně jednotvárná a pomalá, proto vyžaduje um doplňování i soustavnou, promyšlenou, uvědomělou výchovou umělou. U hesla "přírodní škola" je tam vysvětleno, že se konají pokusy s přeložením vyučování přímo do přírody a to hlavně z hygienických důvodů. A vychovatel je  ten, "kdo je způsobilý vychovávat, tj. poznat především přirozenost vychovancovu a užívat podle ní účelných prostředků výchovných".

       Od sepsání hesel odpovídajících tehdejšímu životu uběhlo jen sedmdesát sedm let. Jak se zatím změnila doba, lidé, příroda a názory na výchovu?  Ze života i ze slovníků dávno zmizelo chápání přírody jako nejstarší a nejintezivnější vychovatelky lidstva. Tempo života se za tři čtvrtiny století neuvěřitelně zrychlilo a i tím se asi stalo, že výchova přírodou se jeví ještě více únavně pomalá, zdržující a proto už ji nedoplňujeme, ale raději rovnou nahrazujeme "výchovou interiérovou". Z hygienických důvodů se hlavně doporučuje vytvářet pro děti pokud možno sterilní prostor a toho venku dosáhnout nelze.

       Kultivace nebo naturalizace? Kdo nechce dostat nálepku fanatika zahánějícího lidi do jeskyň a na stromy, nechť se snaží vidět období vymezené oněmi charakteristikami výhradně jednostranně. To znamená: kultivaci jako vysoce pozitivní.

       Bariéry umělého - neživého prostředí kolem člověka nepozorovaně sílí a oslabují milióny let budované vazby mezi člověkem a systémem života na Zemi. Jaké mohou být důsledky tohoto - z hlediska fylogenetického (vývoje našeho druhu) - nesmírně rychlého posunu? Statistické údaje o civilizačních chorobách, o sociálně patologických jevech a o demografickém vývoji dostatečně varují.

       A tak  v současném společenském prostředí jaksi narůstají a kupí se zdánlivě nesouvisející problémy; právní a ekonomické soukolí skřípe, zadrhává se. Rodiny nechtějí držet pohromadě, mezi mladými lidmi ani není velký zájem, aby vůbec vznikaly. Narůstání nejrůznějších sociálně patologických jevů dělá starosti politikům. Vývoj populace v Česku je hrozivý - víc lidí umírá než se rodí a to i v době, kdy do rodičovského věku dospěly silné ročníky. Neviditelná ruka trhu pracuje často kdesi v tunelech. Na světle ji tušíme, když prostřednictvím masmédií "strouhá mrkvičku" různým prognostikům. Při tolika starostech je přece pochopitelný "dočasný" nezájem o venkovní sféru přírodního prostředí. Musí počkat, až vyřešíme svoje lidské problémy, až zbudou prostředky na "ekologickou šlehačku". Děti o poznání přírody nešidíme: dívají se na nádherné filmy o přírodě, překrásné knihy s obrazy krajin a zvířat zaplňují pulty a těch her s přírodní tématikou, které se dají hrát v bezpečí tříd, tělocvičen, kluboven. Že jsou pak představy mladých lidí o životě značně nereálné? Co na tom, však oni časem - s pomocí osvěty – dalších sdělovaných informací pochopí, jak svět funguje. Jenže pak budou umět to, co jsme je naučili: poučovat druhé, co a jak by se mělo dělat.

        Z roku na rok nevnímáme onen plíživý proces, úbytek vazeb a vztahů k přírodnímu prostředí. Po 77 letech (od vydání zmíněného slovníku) jsou už negativní změny jednoznačně prokazatelné. Co s tím? V malých, ještě konzumem nepokažených dětech, ani ve zbytcích původnější přírody nenarazíte na zásadnější překážky pro vzájemné kontaktování. Obrovské rezervy v dětském mozku i v celém organismu a úžasná životaschopnost přírodního prostředí, to jsou stále ještě nedostatečně využívané možnosti, kterými by bylo možné podstatně lépe jistit budoucnost.

       Rozvoj vědy a techniky vytváří tlak na rozšiřování množství informací v jednotlivých školních předmětech. Rozvoj techniky usnadňuje, či spíše vnucuje využívání různých forem osvěty. Růst měst a jejich "zahušťování" znesnadňuje přímé kontaktování dětí s hodnotnějším přírodním prostředím.  Čas, který mají děti k dispozici se nemění - nezkracuje se, ani neprodlužuje. Důsledek současných trendů: Výchova PŘÍRODOU se stává Popelkou. Negativní důsledky se projevují v oblasti duševních i fyzických kvalit mladého člověka.

Shrnutí životních zkušeností autorky (která už může porovnávat dětství své, svých synů a vnoučat):

1. Kde lze nejsnáze a s nejmenšími ekonomickými náklady dosahovat nejtrvalejších ekologicko výchovných úspěchů?  U  MALÝCH  DĚTÍ

2. Čemu se doposud v Česku věnuje nejméně systémové pozornosti v oblasti ekologické výchovy?  MALÝM  DĚTEM

3. Umožňuje současné silně urbanizované prostředí měst i vesnic  a "interiérový" životní styl optimální rozvoj duševních a fyzických možností lidského mláděte?   NE                    

4. Je reálné pouhým informováním zprostředkovaným řečí, písmem, obrazy připravit mladého člověka na praktické řešení různých problémů současného životního prostředí?   NE

5. Máme povinnost připravit novou generaci budoucích dospělých na  problémy, které budou nuceni v oblasti životního prostředí řešit  a to i za cenu vynaložení více prostředků a případně zvýšení určitých komplikací a rizik?    ANO                                                      

6. Je již k dispozici dostatečné množství vědeckých důkazů i praktických zkušeností k moudřejšímu působení na změny životního stylu?  ANO, ALE NEJSOU  VYUŽÍVÁNY

        Právě z těchto poznatků vycházel záměr na založení ekologického centra hlavního města Prahy. Toto zařízení se nabízí jako zprostředkovatel přímého působení přírodních informací na všechny smysly dítěte a přímého působení přírodních sil na posilování přirozené vitality lidského mláděte. Trvaleji udržitelný životní styl se zde chápe hlavně jako způsob života více vyhovující biologické podstatě lidského rodu a umožňující rozvinout více z genetických vkladů malého človíčka. Za deset let existence získalo centrum i slušnou zásobu zkušeností,  které se pokusilo zužitkovat při výzkumu odcizování člověka přírodě. Díky získání podpory ze strany německé nadace DBU a též grantu na vědu a výzkum MŽP jsme mohli po dva roky spolupracovat i s dalšími odborně fundovanými zájemci o toto téma.

        V případě, že následující Anotace závěrečné zprávy vzbudí zájem o získání dalších podrobnějších informací o zjištěné situaci, doporučujeme najít si postupně doplňované internetové stránky  www.detiamesto.cz.

 

Anotace výsledků získaných realizací projektu „Výzkum odcizování člověka přírodě“

 

1. Z výzkumu vyplývá, že i při narůstajícím ohrožení udržitelného rozvoje existuje ještě velká, téměř nevyužívaná rezerva  a tou je včasná celostní, harmonická (nikoli jen rozumová) ekologická výchova postavená na syntéze nových vědeckých poznatků a to jak z oblasti  humanitních, tak i přírodovědných disciplín. Doposud  nové vědecké poznatky zůstávají v resortní izolaci a nejsou nijak systematičtěji vytvářeny zpětné vazby vzhledem  k reálnému životu současných dětí a mládeže.

 

2. Ochrana živé celoplanetární tkáně jejíž je člověk organickou součástí tvoří téměř protipól současným  celospolečenským trendům zaměřeným na zvyšování konzumu. Za této situace je logické, že prováděné výzkumy pouze potvrzují skutečnost, že nejsou respektovány minimální možnosti přizpůsobování lidského genomu exponenciálně narůstajícím požadavkům na změny životního stylu. Počátky odcizování  přírodnímu prostředí byly při výzkumu rozeznatelné už u dětí mladších tří let.  Zjištění: dítě na počátku svého života má všechny psychické i fyzické předpoklady pro vývoj takového způsobu života, který bude v souladu s udržitelným rozvojem.  Tyto předpoklady však nejsou kvalifikovaně využívány a rozvíjeny. Při současném celostátním uspořádání nemá ekologie  člověka, či snad přesněji sociobiologie  doposud ani legislativní, ani personální odborné zaštítění. Lze očekávat, že v letošním roce nově zřízený odbor MŽP „Ekologie lidských sídel a člověka“ umožní zlepšování dosavadní situace. Realizátoři výzkumu měli řadu příležitostí ověřit si, jak obtížné bude získávat ke spolupráci odborníky  souvisejících vědních disciplin. 

 

3.  Průzkumy prováděné ve školách prokázaly, že  těžiště současné strategie ekologického vzdělávání, výchovy a osvěty  spočívá  převážně v poskytování informací o přírodním prostředí, které jsou předávány slovy a obrazy. Takové informace jsou z hlediska plasticity reálného života zákonitě neplnohodnotné a deformované. Ekologické vzdělávání je zahajováno většinou až ve věku, kdy už děti mají upevněné návyky interiérového konzumního životního stylu. Doporučení: navrhnout celospolečenská opatření  k vyvážení jak teoretického environmentálního vzdělávání, tak včasné praktické výchovy  prožitkem v hodnotném přírodním terénu.         

 

4.  V tomto roce bylo celosvětově zahájeno desetiletí výchovy pro udržitelný rozvoj.  Představíme-li si na jedné straně rovnosti celoplanetárně udržitelné životní podmínky a na druhé straně  současný  způsob života naší společnosti, pak je zřejmé, že na této druhé straně bude zapotřebí hodně urychleně začít moudře jednat ve prospěch podporování oné celoplanetární životaschopné tkáně. Výzkum prokázal, že chybí předškolní i školní systém výchovy k vytváření návyků skutečně tvůrčího jednání ve prospěch zbytků původnějších přírodních společenstev.  Pěstování pokojových květin, anglických trávníků, bonsají a zvířat v interiérech a klecích k dosažení zmiňované rovnosti rozhodně nemůže stačit!

 

5. Ochrana přírody není v lidech geneticky zafixována,  protože člověk musel s přírodními podmínkami bojovat v průběhu celého evolučního vývoje, ale rozsah jeho genetických vloh duševních i tělesných byl a je podmíněn a limitován vnějšími přírodními podmínkami, ve kterých se vyvíjel. Výzkum potvrdil, že prokázaný úbytek – a stále se zrychlující úbytek - přímých  kontaktů s přírodním prostředím přináší negativní důsledky jak pro schopnosti a ochotu pomáhat k zachování funkčnosti přírodního prostředí a jeho ochrany. 

 

6.  Výzkum prokázal, že vstřícnější postoje mají mladí lidé k ptákům a savcům, než k bezobratlým a  k rostlinné říši.  Rovněž ochrana určitých jednotlivých organismů je častěji propagována a akceptována, než dovednosti rozeznat a aktivně podporovat zbytky původnějších přírodních společenstev.  Ke zlepšení situace by mohlo dojít využitím zjištěných skutečností při přípravách Akčních plánů Krajských koncepcí ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty a při tvorbě a vzájemném propojování těchto koncepcí  s Krajskými koncepcemi ochrany přírody.  Zjištěná fakta by mohla pozitivně ovlivnit také  chystané Akční plány  Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR.

 

         Výzkum trvající patnáct měsíců mohl pouze poukázat na závažnost zadaného úkolu.  Zjištěná fakta  přímo  vyzývají jak k prohloubení a rozšíření výzkumu, tak také k jeho trvalému odbornému sledování. Hlavně jsou inspirativní pro rozpracování  konkrétních návrhů, jak napomáhat k zastavení procesu odcizování dětí onomu skutečnému reálnému životu v tradičních společenských i přírodních vazbách. 

 

 

V Praze dne  30.11. 2005                                               Emilie Strejčková

 

 

___________________________________________________________________

 

DĚTI A PŘÍRODA

 

DĚTI A MĚSTO

 

TOULCŮV DVŮR

___________________________________________________________________

 

■ ČLÁNKY

 

■ DĚTI

 

■ PŘÍRODA

 

sustainable.cz