O tom, jak přibývá bariér mezi dětmi
a přírodou, o souvisejícím
výzkumu, a to vše jako výzva k řešení
Jak
by zněla charakteristika definující přírodní prostředí z pohledu současných
městských dětí? Prostor, který jsme nuceni překonávat - nejlépe některým
z dopravních prostředků - abychom se přemístili z jednoho místa na
nějaké jiné. Jedná se o prostor nudný, špinavý, ukrývající různá nebezpečí:
od znečištěného vzduchu, virů, bakterií, kousnutí, uštknutí, až po úchylná
lidská individua, vítr, bouřku, déšť a prostor zcela nepoužitelný k většině
moderních her a zábav i ke hledání informací důležitých pro dnešek. Jsou to
plochy, které dospělý člověk ještě neměl čas zpevnit, zastavět, či tak zvaně
zkulturnit na prostředí civilizovanější, zhodnotit je podle obecně platné
stupnice oceňování: čím vzdálenější původnímu, tím dražší. Druhá
charakteristika přírody je z kdysi velmi používaného B. Kočího Malého
slovníku naučného z r. 1929. "Příroda je souhrn sil a forem hmoty,
nevyčerpatelný předmět lidského bádání; první a nejstarší vychovatelka
lidstva. Výchova přírodou je stálá, důsledná, spravedlivá, neznající
protekce, ani slepých vášní, ovšem ani soucitu, milosrdenství, blahovolnosti;
je sama o sobě únavně jednotvárná a pomalá, proto vyžaduje um doplňování i
soustavnou, promyšlenou, uvědomělou výchovou umělou. U hesla
"přírodní škola" je tam vysvětleno, že se konají pokusy s přeložením
vyučování přímo do přírody a to hlavně z hygienických důvodů. A vychovatel
je ten, "kdo je způsobilý
vychovávat, tj. poznat především přirozenost vychovancovu a užívat podle ní
účelných prostředků výchovných". Od
sepsání hesel odpovídajících tehdejšímu životu uběhlo jen sedmdesát sedm let.
Jak se zatím změnila doba, lidé, příroda a názory na výchovu? Ze života i ze slovníků dávno zmizelo
chápání přírody jako nejstarší a nejintezivnější
vychovatelky lidstva. Tempo života se za tři čtvrtiny století neuvěřitelně
zrychlilo a i tím se asi stalo, že výchova přírodou se jeví ještě více únavně
pomalá, zdržující a proto už ji nedoplňujeme, ale raději rovnou nahrazujeme "výchovou interiérovou".
Z hygienických důvodů se hlavně doporučuje vytvářet pro děti pokud možno
sterilní prostor a toho venku dosáhnout nelze. Kultivace nebo naturalizace? Kdo
nechce dostat nálepku fanatika zahánějícího lidi do jeskyň a na stromy, nechť
se snaží vidět období vymezené oněmi charakteristikami výhradně jednostranně.
To znamená: kultivaci jako vysoce pozitivní. Bariéry umělého - neživého prostředí
kolem člověka nepozorovaně sílí a oslabují milióny let budované vazby
mezi člověkem a systémem života na Zemi. Jaké mohou být důsledky tohoto - z
hlediska fylogenetického (vývoje našeho druhu) - nesmírně rychlého posunu?
Statistické údaje o civilizačních chorobách, o sociálně patologických jevech
a o demografickém vývoji dostatečně varují. A tak
v současném společenském prostředí jaksi narůstají a kupí se zdánlivě
nesouvisející problémy; právní a ekonomické soukolí skřípe, zadrhává se.
Rodiny nechtějí držet pohromadě, mezi mladými lidmi ani není velký zájem, aby
vůbec vznikaly. Narůstání nejrůznějších sociálně patologických jevů dělá
starosti politikům. Vývoj populace v Česku je hrozivý - víc lidí umírá než se
rodí a to i v době, kdy do rodičovského věku dospěly silné ročníky. Neviditelná
ruka trhu pracuje často kdesi v tunelech. Na světle ji tušíme, když
prostřednictvím masmédií "strouhá mrkvičku" různým prognostikům.
Při tolika starostech je přece pochopitelný "dočasný" nezájem o
venkovní sféru přírodního prostředí. Musí počkat, až vyřešíme svoje lidské
problémy, až zbudou prostředky na "ekologickou šlehačku". Děti o
poznání přírody nešidíme: dívají se na nádherné filmy o přírodě, překrásné
knihy s obrazy krajin a zvířat zaplňují pulty a těch her s přírodní
tématikou, které se dají hrát v bezpečí tříd, tělocvičen, kluboven. Že jsou
pak představy mladých lidí o životě značně nereálné? Co na tom, však oni
časem - s pomocí osvěty – dalších sdělovaných informací pochopí, jak svět
funguje. Jenže pak budou umět to, co jsme je naučili: poučovat druhé, co a
jak by se mělo dělat.
Z roku na rok nevnímáme onen plíživý proces, úbytek vazeb a vztahů
k přírodnímu prostředí. Po 77 letech (od vydání zmíněného slovníku) jsou
už negativní změny jednoznačně prokazatelné. Co s tím? V malých, ještě konzumem
nepokažených dětech, ani ve zbytcích původnější přírody nenarazíte na
zásadnější překážky pro vzájemné kontaktování. Obrovské rezervy v dětském
mozku i v celém organismu a úžasná životaschopnost přírodního prostředí,
to jsou stále ještě nedostatečně využívané možnosti, kterými by bylo možné
podstatně lépe jistit budoucnost. Rozvoj vědy a techniky vytváří tlak na
rozšiřování množství informací v jednotlivých školních předmětech.
Rozvoj techniky usnadňuje, či spíše vnucuje využívání různých forem osvěty.
Růst měst a jejich "zahušťování" znesnadňuje přímé kontaktování
dětí s hodnotnějším přírodním prostředím. Čas, který mají děti k dispozici se
nemění - nezkracuje se, ani neprodlužuje. Důsledek současných trendů: Výchova PŘÍRODOU se stává Popelkou.
Negativní důsledky se projevují v oblasti duševních i fyzických kvalit
mladého člověka. Shrnutí
životních zkušeností autorky (která už může porovnávat
dětství své, svých synů a vnoučat): 1. Kde lze
nejsnáze a s nejmenšími ekonomickými náklady dosahovat nejtrvalejších ekologicko
výchovných úspěchů? U
MALÝCH DĚTÍ 2. Čemu se
doposud v Česku věnuje nejméně systémové pozornosti v oblasti ekologické
výchovy? MALÝM
DĚTEM 3. Umožňuje
současné silně urbanizované prostředí měst i vesnic a "interiérový" životní styl
optimální rozvoj duševních a fyzických možností lidského mláděte? NE 4. Je reálné pouhým informováním zprostředkovaným
řečí, písmem, obrazy připravit mladého člověka na praktické řešení různých
problémů současného životního prostředí? NE 5. Máme
povinnost připravit novou generaci budoucích dospělých na problémy, které budou nuceni v oblasti
životního prostředí řešit a to i za
cenu vynaložení více prostředků a případně zvýšení určitých komplikací a
rizik? ANO 6. Je již k
dispozici dostatečné množství vědeckých důkazů i praktických zkušeností k
moudřejšímu působení na změny životního stylu? ANO,
ALE NEJSOU VYUŽÍVÁNY Právě z těchto poznatků vycházel
záměr na založení ekologického centra hlavního města Prahy. Toto zařízení se
nabízí jako zprostředkovatel přímého působení přírodních informací na všechny
smysly dítěte a přímého působení přírodních sil na posilování přirozené
vitality lidského mláděte. Trvaleji udržitelný životní styl se zde chápe
hlavně jako způsob života více vyhovující biologické podstatě lidského rodu a
umožňující rozvinout více z genetických vkladů malého človíčka. Za deset
let existence získalo centrum i slušnou zásobu zkušeností, které se pokusilo zužitkovat při výzkumu
odcizování člověka přírodě. Díky získání podpory ze strany německé nadace DBU
a též grantu na vědu a výzkum MŽP jsme mohli po dva roky spolupracovat i
s dalšími odborně fundovanými zájemci o toto téma. V případě, že následující
Anotace závěrečné zprávy vzbudí zájem o získání dalších podrobnějších
informací o zjištěné situaci, doporučujeme najít si postupně doplňované
internetové stránky www.detiamesto.cz. Anotace
výsledků získaných realizací projektu „Výzkum odcizování člověka přírodě“
1. Z výzkumu vyplývá, že i při narůstajícím ohrožení udržitelného
rozvoje existuje ještě
velká, téměř nevyužívaná rezerva a
tou je včasná celostní, harmonická (nikoli jen rozumová) ekologická výchova postavená na
syntéze nových vědeckých poznatků a to jak z oblasti humanitních, tak i přírodovědných
disciplín. Doposud nové vědecké poznatky zůstávají
v resortní izolaci a nejsou nijak systematičtěji vytvářeny zpětné vazby
vzhledem k reálnému životu
současných dětí a mládeže. 2. Ochrana živé celoplanetární tkáně jejíž je člověk organickou součástí
tvoří téměř protipól současným celospolečenským trendům zaměřeným na
zvyšování konzumu. Za této situace je logické, že prováděné výzkumy pouze
potvrzují skutečnost, že nejsou respektovány minimální možnosti
přizpůsobování lidského genomu exponenciálně
narůstajícím požadavkům na změny životního stylu. Počátky odcizování přírodnímu prostředí byly při výzkumu rozeznatelné
už u dětí mladších tří let. Zjištění: dítě na počátku svého života má všechny psychické i fyzické
předpoklady pro vývoj takového způsobu života, který bude v souladu
s udržitelným rozvojem. Tyto předpoklady však nejsou kvalifikovaně využívány
a rozvíjeny. Při současném celostátním uspořádání nemá ekologie
člověka, či snad přesněji sociobiologie
doposud ani legislativní, ani personální odborné zaštítění. Lze
očekávat, že v letošním roce nově zřízený odbor MŽP „Ekologie lidských
sídel a člověka“ umožní zlepšování dosavadní situace. Realizátoři
výzkumu měli řadu příležitostí ověřit si, jak obtížné bude získávat ke
spolupráci odborníky souvisejících
vědních disciplin. 3.
Průzkumy
prováděné ve školách prokázaly, že těžiště současné strategie ekologického vzdělávání,
výchovy a osvěty spočívá
převážně v poskytování informací o přírodním prostředí, které
jsou předávány slovy a obrazy. Takové informace jsou z hlediska
plasticity reálného života zákonitě neplnohodnotné a deformované.
Ekologické vzdělávání je zahajováno většinou až ve věku, kdy už děti mají
upevněné návyky interiérového konzumního životního stylu. Doporučení:
navrhnout celospolečenská opatření
k vyvážení jak teoretického environmentálního
vzdělávání, tak včasné praktické výchovy
prožitkem v hodnotném přírodním terénu. 4.
V tomto roce bylo
celosvětově zahájeno desetiletí
výchovy pro udržitelný rozvoj. Představíme-li
si na jedné straně rovnosti celoplanetárně udržitelné životní podmínky a na druhé
straně současný způsob života naší společnosti, pak je
zřejmé, že na této druhé straně bude zapotřebí hodně urychleně začít moudře
jednat ve prospěch podporování oné celoplanetární životaschopné tkáně. Výzkum
prokázal, že chybí předškolní i školní systém výchovy k vytváření návyků
skutečně tvůrčího jednání ve prospěch zbytků původnějších přírodních
společenstev. Pěstování pokojových
květin, anglických trávníků, bonsají a zvířat v interiérech a klecích
k dosažení zmiňované rovnosti rozhodně nemůže stačit! 5. Ochrana přírody není v lidech geneticky
zafixována, protože člověk musel
s přírodními podmínkami bojovat v průběhu celého evolučního vývoje,
ale rozsah jeho genetických vloh duševních i tělesných byl a je podmíněn a
limitován vnějšími přírodními podmínkami, ve kterých se vyvíjel. Výzkum
potvrdil, že prokázaný úbytek – a stále se zrychlující úbytek - přímých kontaktů s přírodním prostředím
přináší negativní důsledky jak pro schopnosti a ochotu pomáhat k zachování
funkčnosti přírodního prostředí a jeho ochrany. 6. Výzkum prokázal, že vstřícnější postoje mají mladí
lidé k ptákům a savcům, než k bezobratlým a k rostlinné říši. Rovněž ochrana určitých jednotlivých
organismů je častěji propagována a akceptována, než dovednosti rozeznat a
aktivně podporovat zbytky původnějších přírodních společenstev. Ke zlepšení situace by mohlo dojít využitím
zjištěných skutečností při přípravách Akčních plánů Krajských koncepcí
ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty a při tvorbě a vzájemném propojování
těchto koncepcí s Krajskými
koncepcemi ochrany přírody.
Zjištěná fakta by mohla pozitivně ovlivnit také chystané Akční plány Strategie ochrany biologické rozmanitosti
ČR. Výzkum trvající patnáct měsíců mohl
pouze poukázat na závažnost zadaného úkolu.
Zjištěná fakta přímo vyzývají jak k prohloubení a rozšíření
výzkumu, tak také k jeho trvalému odbornému sledování. Hlavně jsou
inspirativní pro rozpracování
konkrétních návrhů, jak napomáhat k zastavení procesu odcizování dětí
onomu skutečnému reálnému životu v tradičních společenských i přírodních
vazbách. V Praze
dne 30.11. 2005 |
___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ |