|
K možnostem využít budoucí vývoj ve společnosti
k prosazení jinak neprůchodných environmentálních požadavků Petr
Kužvart Přátelé,
zajisté jste zaznamenali, že nynější vláda spustila soubor ekonomických změn,
jež se nazývají "reformou veřejných financí" a snaží se v
řadě směrů o další a další změny. Je zde předpoklad, že se bude snažit do
konce tohoto volebního období zavést co možná nejvíc změn, aby se nová
situace stala do budoucna co nejhůře změnitelná. Nyní mi nejde o to, jak kdo
z nás hodnotí celý soubor vládních změn nebo jeho jednotlivosti. Podstatné
je, že se vláda celkem ze všech sil snaží provést změny, jež beze všech
pochyb budou mít jako podstatný efekt růst sociálních rozdílů a tedy - s
jistým zpožděním - i vzestup sociálního napětí a časem pak i tlak na nějaké
řešení vzniklé situace. Tento vývoj mne zajímá tak, jak mne vždy zajímaly
podobné situace v moderní historii.
Pro vysvětlenou uvádím, že jsem se o tyto věci (obecně by to bylo možno
formulovat jako problém dynamiky sociálního vývoje zejména v uzlových bodech
společenských krizí - a zjišťování opakovatelností a zákonitostí této
dynamiky) zajímal od svých studentských let. Podrobně jsem před lety studoval
polské zkusenosti z nepokojů v červnu 1956 v Poznani, v prosinci 1970 na
Pobřeží - Gdynia, Gdaňsk, pak z roku 1976 v Radomi a Ursusu u Varsavy a také
ze srpna 1980 - stávka v Loděnicích V. I. Lenina v Gdaňsku spojená se
vznikem Solidarnosci. Byl jsem v Polsku v roce Tři možné varianty
dalšího společenského vývoje u nás
Samozřejmě, že se nemusí udát vůbec nic převratného ani bouřlivého, nemusejí
se před námi otevřít vůbec žádné nové možnosti. To je jedna zcela reálná
varianta vývoje. K tomu ovšem jednu poznámku: všimněte si, jak málo se
ví a publikuje o podstatných rysech nynějšího vývoje. Všimněte si, jak
plonkové jsou zde společenské vědy. Na rozdíl od přírodních a technických
oborů, jež jsou z velké části schopny operovat exaktními postupy, byť s
jistými pravděpodobnostními kalkulacemi nezbytnými z hlediska trvalé
nedovršenosti poznání světa. Společenské vědy až na vzácné výjimky
(sociologická šetření, ekonomické analýzy) spočívají na pouhé intuici, jde
prostě o "dojmologii", v jejímž rámci vznikají tuny knih a studií,
ale žádná spolehlivá analýza aktuálního společenského pohybu, natož pak
prognóza budoucnosti - byť třeba ve variantách. A tak se musíme sami
spolehnout hlavně na vlastní nevyhnutelně fragmentární sociální zkušenost a
riskantní vyvozování závěrů z ní. Naše závěry nemohou nebýt zatíženy značnou
spekulativností a nejistotou. Bohužel.
Lze formulovat tři základní varianty vývoje v nejbližších měsících a letech:
I. vše pojede dál poklidně, tak jako dosud, vláda dokončí své funkční období
a poslanecká sněmovna též, "blbá nálada" bude sice přetrvávat, nebo
i zhoustne, společenská deziluze se bude spíše zvětšovat, ale mimo kritické
publicistiky a málo úspěšných pokusů o společenskou mobilizaci (petiční akce,
snahy o zakládání nových pidistran, sem tam nějaká ta demonstrace atd.) bude
klid.
II. dojde k otřesům, ale oficiální politický establishment je bude zvládat
standardními prostředky, tedy dílčími ústupky, hlasováním o důvěře vlády a
její případnou demisí, případně předčasnými volbami do poslanecké
sněmovny, vše kombinováno s obvyklými planými sliby opozice (v prvé řadě
ČSSD), že po změně vlády nastane ráj na zemi... .
III. dojde k živelné nespokojenosti, kterou se nepovede standardními
prostředky establishmentu utlumit: divoké stávky, rozšířující se stávkové
hnutí, vznik sítě stávkových výborů, divoké masové demonstrace proti vládě a
"reformě", následované represemi proti spontánním aktivitám -
neohlášeným srocením lidu a nadivoko zahájeným stávkám. Na Slovensku
zbídačení Romové vzali v obdobné situaci útokem obchody se základními
životními potřebami. Praha je bohužel místem, kde je něco takového možno
čekat nejméně. Je pravděpodobné, že by takové aktivity mohly začít v
oblastech s nejnapjatějšími poměry v zaměstnanosti a výši reálných výdělků.
Na všechny základní varianty bychom se měli připravovat. Měli bychom vědět,
co dělat, když ta která nastane. Zajímavé je to, že pokud se připravíme na
třetí variantu, budeme do jisté míry připraveni i na ty zbylé. Můj aktuální
odhad ke druhé a třetí variantě:
V lednu 2008 dosáhla inflace desetileté maximum. Nikdo - ani autoři
povedených změn od 1.1. 2008 - to prý nečekali (?). V závislosti na tom
jsou z vlády vysílány chlácholivé signály, že se v průběhu roku budou
valorizovat důchody (o nějakých těch žebráckých pár stovek). Je zřejmé, že
vláda bere riziko možného vzniku odporu na vědomí. Kolem poloviny roku
(koncem jara?) vzroste nezaměstnanost (doba dovolených spojená s ukončováním
krátkodobých pracovních poměrů a s odchodem absolventů ze škol) a již naplno
reálně dopadne všeobecné zdražení životních potřeb v kombinaci s redukcí
sociálních dávek a různých výhod. Osobně bych čekal přes prázdniny tlumený
(díky dovoleným a výlukám z práce s příslibem podzimního rozjezdu), ale
vzrůstající neklid. Plný nápor případné krize by měl nastat v podzimních
měsících a s nástupem zimy (absolventi škol budou hledat uplatnění, stejně
jako sezónní profese, pokud nastoupí rychle špatné počasí nebo přijdou
mrazy, utlumí se práce ve stavebnictví).
Toto je odhad na nejbližší měsíce. Ovšem to se ještě nemusí dít vůbec nic,
protože plný nápor změn, zejména daňových, dolehne na normálního člověka až v
roce 2009, tedy se značným zpožděním. Pokud budeme počítat s obvyklým
opožďováním společenského vnímání, vědomí a reflexe za reálným vývojem, může
nastat krizová situace klidně až o rok později, na podzim - v zimě 2009.
Je také otázkou, nakolik pocítí běžný člověk plný nápor změn až při výpočtu a
placení daní za rok 2009, tedy až v březnu - dubnu 2010. Pokud bychom
počítali s obvyklým opožděním - pak může krize vypuknout klidně kolem
poloviny roku 2010 nebo i později. Tato perspektiva se již ovšem překrývá s
termínem parlamentních voleb, což může zamíchat našimi odhady. Opět začne
výroba iluzí, že není tak zle, že bude líp, že dosavadní opozice vše napraví,
až se dostane k moci (což je ale nepravděpodobné - dílčími změnami naváže na
to, co minulá vláda změnila, nic víc!).
K tomu pouze jednu poznámku: soc. dem se nepochybně chopí příležitosti a
pokusí se obyčejnému člověku vsugerovat, že stačí zvolit ji - a vše bude pak
již její vládou zařízeno tak, že nastane téměř ráj na zemi. Pokud opravdu
zvítězí, její vítězství patrně nebude tak pronikavé, aby mohla vládnout sama.
Tedy opět bude nutno přibrat nějakého toho lidoveckého či zelenomodrého
trpaslíka. Zdrojem postupného zklamání obyčejného člověka z koaliční vlády soc.dem.
+ trpaslík bude nejen průběžná vnitřní intelektuální i mravní impotence
soc.dem, její potácení mezi blairovskými koncepty a klasickým, poněkud
natvrdlým socdemáctvím + všemožný nápor politické korupce, dokud bude u moci,
ale i brzdící účinek trpaslíka, který byť malý, bude nemilosrdně vydírat ve
prospěch zachování podstatných "výdobytků" neoliberálních reforem.
Celý tento proces může trvat několik let, kdy k žádné krizi nemusí vůbec
dojít, když naděje okrádané a zbídačované většiny se nejprve
soustředí na vítězství soc.dem a pak bude několik let probíhat postupná
desiluze - to vše za přičinlivé pomoci prodejných mediálních děvek (vesměs
kopajících za "lidi pravé vůle", tedy za ty, kdo tento
establishment aktivně podporují) a pokládání běžné bulvárně-mediální
clony pseudotémat, dezinformací a lží pro masovou indoktrinaci, výrobu
podmíněných reflexů.
V nynější situaci je tedy nepochybně racionální zamyslet se nad tím, jak
budoucího vývoje využít ku prospěchu ochrany prostředí a zdravých životních
podmínek populace. Víme celkem dobře, jak devastující účinek má dnešní systém
na prostředí. Ať již jde o zacházení s volnou krajinou nebo o bezohlednou
hypertrofii individuálního automobilismu se všemi svými drtivými důsledky. A
takových problémů je celá řada. Základním a podstatným problémem ovšem je
prolongace starého industriálně-tržního společenského modelu trvalé expanze a
neustálého růstu, dramaticky zesilovaného a zároveň mrzačeného globalizací
kapitálu. Nedělejme si iluze o reálných šancích na dosažení rychlých a
zásadních změn. Ale někde se začít musí a dobře připravené změny mohou uvést
do chodu vývoj charakterizovaný potřebou dalších změn, dalšího jejich
prohlubování. Co chtít prosadit ?
Je řada naprosto správných požadavků či alternativních řešení, jež jsou však
v dobách klidné funkce establishmentu naprosto neprůchodné "pro
nedostatek politické vůle". V době krize tohoto establishmentu se ale
ukazují možnosti i takové požadavky prosadit. Moc je náhle znejistěná, musí
ustupovat a snaží se ústupky otupit ostří útoků. Zde je příležitost uplatnit
několik podstatných požadavků, jež mohou být systémového nebo obdobně
zásadního charakteru. Může jít o vyjmutí některé velké dopravní stavby z
koncepce rozvoje dopravních sítí a prosazení přesunu priorit na
jiné, šetrnější formy dopravy (místo D3 a místo neuvěřitelností zamýšlených
na jižní Moravě - zelená pro rozvoj železnic, překladišť kontejnerů i
kamionů, spojená s přísnou regulací a harmonogramem postupného utlumování
přebujelé kamionové dopravy). Nebo třeba důsledné promítnutí Aarhusu do
našeho právního řádu a reorganizace správního soudnictví tak, aby bylo účinné
a aby náležitě oponovalo výkonné moci postihem jejích troufalých excesů.
Takových zásadních postulátů bude jistě víc, ale nesmí jich být zase příliš
mnoho. Nutnost je zaměřit se na podstatné, principiální, zásadní a systémové
otázky. Tyto věci musí být ovšem předem připraveny a sestudovány, formulovány
a odoponovány v takové míře podrobnosti, že bude možno je položit na jednací
stůl. A vedle toho by měla být připravena jejich jednoduchá a pochopitelná
propagace ve směru k veřejnosti. Co bude v případné
společenské krizi určující ?
To vše lze udělat - jenže: v případné společenské krizi budou environmentální
požadavky pouhým přívěskem zásadních požadavků sociálních, ekonomických, tedy
těch, které především budou chápány jako nezbytné k nápravě neudržitelných
poměrů. Tyto věci ovšem my jako environmentalisté můžeme jen stěží
probojovávat za jiné - to je spíše práce odborů - až se po tlakem zdola zbaví
své zkostnatělosti, případně i jiných, rychle vznikajících struktur, lépe a
pružněji se zastávajících potřeb a zájmů dolních deseti milionů. Hlavní tíha
střetnutí bude tady. My můžeme své požadavky připojit k těm profilujícím
sociálně-ekonomickým postulátům, pokud využijeme příležitosti a budeme
připraveni.
Jisté naděje, ba i tradice tu jsou. Byli to environmentalisté kolem
"Bratislavy nahlas", kteří zakládali Verejnosť proti násiliu na
Slovensku a v Čechách to byly opět čelné osobnosti spjaté s ochranou
prostředí, jež hrály zprvu také významné role v OF. I v budoucnu bychom se
měli snažit "být u toho", byť nebudeme tím hlavním uskupením,
hlavní silou pro změnu.
Na prvém místě mezi požadavky budou tedy pravděpodobně velmi konkrétně
zpracované změny v pracovněprávní a sociální oblasti, ve sféře privatizace
zdravotnictví apod. - spojené s vysvětlením a odsudkem nynějších změn.
Ovšem tyto požadavky budou pouhým literárním cvičením, pokud se nenajde nebo
nevytvoří síla, jež je bude prosazovat jako své vlastní. Protože
oficiální politický systém tak, jak se počátkem tohoto desetiletí definitivně
stabilizoval, je zcela nepřijatelnou formalizací a zradou demokracie, protože
v čele hluboké profanace tohoto systému jdou hrdě politické strany, zrazující
soustavně v politických hrátkách své voliče i své programy a sliby, nezbývá,
než aby se společenský pořádek obrodil neformálním tlakem zdola. Mohlo by jít
o nestranické ("nové") sociálního hnutí, jež bude spolupracovat
především se strukturami občanské společnosti (sdružení, odbory, neformální
iniciativy, církve a podobné sešlosti), bude mít nevyhnutelně horizontální
strukturu a bude schopné formulovat jasně to, co dolních deset milionů tuší,
cítí a chce a bude schopné podchytit a soustředit energii těchto deseti
milionů k prosazení oněch stěžejních požadavků. Takové nové hnutí by se mělo
rozhodně distancovat od politických stran mělo by se chránit před zneužitím v
partajních politických hrátkách. Mělo by mít svou svébytnou strukturu, svou
reprezentaci, mělo by do tohoto našeho politováníhodného pořádku udeřit "zvenčí",
tedy s využitím krizové sociální dynamiky - nikoli s využitím dosavadních
politických struktur (ale s možným využitím odborových struktur a organizační
struktury občanské společnosti). Co tedy nyní dělat ?
Vypadá to jednoduše: prostě se domluvíme na prioritních otázkách (počítám, že
by jich nakonec mělo být ne více než 5), pak bychom je měli zpracovat,
nejspíš v této struktuře: a) analýza + kritika současného stavu
oficiálního řešení dané otázky, b) podrobné zpracování požadavku na
změnu i s náležitým odůvodněním a odhadem nákladů, c) krátká, jasná a úderná všeobecně
srozumitelná formulace problému a jeho navrhovaného řešení (pro potřeby
publikace, propagace a získávání podpory).
V případech dalších dvou základních variant vývoje (nic se nestane nebo bude
krize zvládnuta - zmetabolizována systémovými prostředky tohoto
establishmentu) by takový výstup byl po úpravě také použitelný. Formulace
postulátů by musela respektovat stávající limity establishmenťáckého "politického
zájmu". Tedy by pravděpodobně šlo o krotké pokusy dosáhnout dílčích
postupných změn, vedoucích nakonec k prosazení zásadního požadavku.
Ovšemže, vypadá to jednoduše, jenže jsme vůbec schopni se na tomto shodnout?
Bude takové přípravy považovat alespoň část z nás za rozumné a účelné? Nebo
se vše opět jako obvykle rozplyne ve ztracenu a až dojde k případné
společenské krizi, tak na ni budeme zírat nechytře, každý veden svými
vlastními předsudky a omezenostmi, svými vlastními podmíněnými reflexy a
dírami ve vlastním vzdělání? Pak ovšem do dění nezasáhneme. Ke škodě
ochrany prostředí.
Náhoda i dějiny vždy přejí připraveným!
Přemýšlejme o těchto věcech! Je na to právě tak čas... Autor JUDr.
Petr Kužvart (1956) je environmentální právník, který se zasadil např.
o zabránění těžbě zlata kyanidem v České republice. Do politiky
přivedl svého bratra Miloše. Sám vystoupil z ČSSD na protest proti
výstavbě Temelína. V 80. letech spolupracoval s Ivanem Dejmalem
v disidentských ekologických strukturách, později spoluzakládal STUŽ,
nyní působí mj. v občanském sdružení Ateliér pro životní prostředí. |
ČLÁNKY AUTORA V BRITSKÝCH LISTECH
___________________________________________________________________