Kdo ze stvoření je naším partnerem?

Pavel Štifter

Zamyšlení na setkání Ekologické sekce České křesťanské akademie v Praze - Emauzích: „Kdo ze stvoření je naším partnerem?“ 25.11.2006

Ve vesnici Košátky, kde trávíme s rodinou léta a sem tam nějaký víkend, stojí vedle kapličky u silnice veliká lípa. Soused ji chtěl asi před deseti lety pokácet. Rozmluvil jsem mu to. Nechal ji tam tedy přesto, že mu stíní a brání ve výhledu na vesnici a vzdálené lesy.

Vzrostlý strom byl zachráněn, ale ne nadlouho. Za několik let si silničáři udělali u lípy zásobu slaného písku na zimní posyp silnice a tato sůl poničila lípu tak, že dodnes žaluje na necitlivost nás lidí polovinou koruny.

Tento příběh uvádím jako začátek svého zamyšlení nad otázkou, kdo ze stvoření je naším partnerem. Samozřejmě má smysl chránit jedince rostlin, živočichů. Má smysl chránit stromy, keře ve volné krajině. Má smysl chránit vstavače na vlhké louce a přenášet žáby přes silnici. Má smysl neničit živé tvory. Ale jako biolog musím zdůraznit, že je důležité – a snad i důležitější – chránit širší okolí, životní prostředí, ekosystém. Ekosystémový přístup je velmi důležitý. Jedince, populaci musíme vnímat a chránit v celé síti vzájemných a složitých vztahů mezi organismy, půdou, vodou, vzduchem. K tomuto pohledu je třeba vychovávat sebe i druhé. Jedině tento pohled a přístup má cenu a má naději. Partnerem ve smyslu této úvahy a úvodu k rozhovoru je nejenom jedinec, nejenom populace, ale celé ekosystémy. Jsou partnery, které bychom měli znát a poznávat, ke kterým bychom měli mít úctu - a dovolím si říci i lásku.

Vyprávění o potopě nám říká něco inspirujícího o našem vztahu ke stvoření. Noe nezachránil jen svou rodinu, ale na pokyn Boží stavěl daleko větší loď pro své zvířecí partnery. Stavba velké lodi mu dala daleko více práce, potřeboval více dřeva, energie. Ano, záchrana čehokoli stojí mnoho úsilí, energie, peněz, vědomostí.

Naším partnerem tedy není jen jedinec nápadný svým květem, svým vzrůstem nebo svou hbitostí. Naším partnerem je celý ekosystém, ve kterém jedinec či populace žije. A když pokračujeme v těchto úvahách dále a důsledněji, poznáme, že naším partnerem jsou i lidé kolem, je jím opravdu celý svět a dokonce kosmos. To je potřeba si uvědomit a uvědomovat. Jsme ale voláni, abychom sestoupili z hory a výšin našich úvah a začali konkrétně pracovat na své úrovni, ve svém okolí, ve svém ekosystému. Známe možná už i trochu zprofanované heslo „Mysli globálně, jednej lokálně“. Stále platí a je pro nás výzvou a nasměrováním.

Psáno pro časopis UNIVERSUM.