KDO ZE
STVOŘENÍM JE NAŠÍM PARTNEREM?
Jiří
Nečas
Zamyšlení
na setkání Ekologické sekce České křesťanské akademie v Praze - Emauzích:
„Kdo ze stvoření je naším partnerem?“ 25.11.2006
Asi leckdo se už setkal s myšlenkovým experimentem, jak by vypadal vesmír, kdyby v něm byla jen jedna částice, třeba atom či elektron. Nebylo by žádné silové působení mezi částicemi, částice by neměla možnost své bytí nijak projevit. Bez dalších částic by vlastně nebylo možno mluvit o její existenci.
V učebnicích mechaniky se podrobně probírává Keplerův problém, ve zjednodušené formě pohyb hmotného bodu v poli centrální síly – může jít o elektron v elektrostatickém poli protonu či třeba o planetu Jupiter v gravitačním poli Slunce; obecněji pak problém dvou těles, jehož klasickým příkladem je vzájemný pohyb dvojhvězd. Problém více než dvou těles, mezi nimiž působí centrální (např. gravitační) síla, analyticky řešit nelze – jde již o kvalitativně jinou skutečnost.
Tyto jednoduché fyzikální příklady ukazují, že už sama kvalita existence dokonce neživé entity je závislá na entitách dalších, s nimiž je v interakci.
Když teď od objektů zkoumaných v mechanice přeskočíme na druhý konec spektra stvoření, k živým bytostem, speciálně k člověku, tak skutečnost toho, že to, jakým kdokoli je, velice závisí na okolí, na všem, s kým a čím nějak interaguje, je přirozená a samozřejmá. Mé "já" závisí na druhých lidech i dalších bytostech, závisí na prožitcích přírody a krajiny; právě ve vztahu k druhým lidem, ke zvířatům, k rostlinám, k celému světu, se toto mé "já" uskutečňuje. Život, který by v prostředí spatřoval jen předmětné "ono", by byl prázdný. Plné lidství přijímá druhé lidi, zvířata, stromy, lesy, hory, řeky, jezera atd. jako ono buberovské "ty", a za tím vším vnímá ono "Ty", vztahující se ke Stvořiteli, našemu nebeskému Otci, který v Kristu sestupuje do tohoto světa, k nám lidem (avšak nejen k nám – On skrze Krista obnovuje celé stvoření). Jeho láska vede k vděčnosti za druhé lidi, za živou i neživou přírodu – za celý vesmír, za vše to co existuje, se všemi vztahy a vazbami (i za toho protivného štípajícího komára, který nás učí být trpělivými a nepřijímat dobrou pohodu jako samozřejmost – i ta je darem).
A tak na otázku "kdo ze stvoření je naším partnerem?" nám zřetelně a působivě odpovídá Svatý František ve své Sluneční písni:
Nejvyšší, všemohoucí, dobrý Pane,
Tvé jsou chvály,
sláva a čest
a každé
dobrořečení.
Chválen buď, můj
Pane,
se všemi svými
tvory,
zvláště pak s
bratrem Sluncem,
který dává jasný
den.
Je krásný, mocně
září.
Vše to má od Tebe.
Chválen buď, můj
Pane,
sestrou Lunou, a
hvězdami.
Na obloze jsi je
vytvořil
jasné, vzácné a
krásné.
Chválen buď, můj
Pane,
bratrem větrem, a
vzduchem,
a mračny,
a každým počasím,
jimiž obživuješ
všechny své tvory.
Chválen buď, můj
Pane,
sestrou vodou
Je užitečná, a
pokorná, a vzácná,
a cudná.
Chválen buď, můj
Pane,
bratrem ohněm,
jímž dáváš světlo
do noci.
Je krásný, a
veselý, a mocný,
a silný.
Chválen buď, můj
Pane,
naší matkou Zemí,
která o nás pečuje
a nás živí.
Dává vzrůst
rozmanitým plodům,
zeleným bylinám
a barevným
květinám.
Chválen buď, můj
Pane,
těmi, kdo pro Tvou
lásku odpouštějí
a snášejí nemoci a
utrpení;
blahoslavení jsou,
kdo činí mír,
ti od Tebe,
Nejvyšší,
získají korunu.
Chválen buď, můj
Pane,
naší sestrou
tělesnou smrtí,
jíž žádný žijící
člověk
nemůže uniknout;
běda těm, kdo
umírají
ve smrtelných hříších
blahoslavení jsou,
kdo budou
zastiženi
při plnění Tvé
nejsvatější vůle,
jimž druhá smrt
neuškodí.
Chvalte a
dobrořečte mému Pánu,
a děkujte Mu,
a služte Mu s
velikou pokorou.
Přel. JNe
Psáno pro časopis UNIVERSUM.
__________________________________________________________________