REMÍZA NAD VLTAVOU

 

Václav Hála

 

Budova Kulturního domu Vltavská v Praze-Holešovicích, střední generaci známá jako Dopravní podniky a starším jako Elektrické podniky, měla v jednu krásnou předjarní sobotu (17.2.2007) šanci stát se místem, kde bude zahájena definitivní porážka Bushovy zahraniční politiky. Pár hodin poté, kdy americká Sněmovna reprezentantů přijala rezoluci odmítající posílení jednotek v Iráku a žádající jejich odchod, byl v budově na břehu Vltavy zahájen sjezd české Strany zelených. V jeho úvodu se delegátovi Matěji Stropnickému (1983, syn herce, diplomata a současného ředitele Divadla na Vinohradech Martina Stropnického) podařil husarský kousek:  těsná většina delegátů souhlasila s jeho návrhem, aby postoj SZ k žádosti USA o zřízení radarové stanice protiraketové obrany v ČR byl projednáván ne jako součást vágního bodu Priority SZ pro období 2007-2008 druhý sjezdový den odpoledne, ale aby jako samostatný bod jednání byl předřazen před volbu předsedy a dalších orgánů strany během prvního dne jednání.

 

Následovala asi tříhodinová diskuze, během které měli navrch odpůrci základny. Samotný Matěj Stropnický si se svým návrhem dával načas, zatímco zaznívala radikální kritika USA jako planetárního parazita (Pavel Křivka), brilantní, ale stejně jako Stropnického důrazný návrh, překvapující tím, že jej přednesl pražský radní, který několik let působil v USA (Petr Štěpánek), nebo obhajoba americké vojenské expanze z úst nynějšího senátora, který kdysi před ruskou ambasádou prohlásil, že v Čečensku neviděl teroristy, ale bojovníky za svobodu  (Jaromír Štětina). Stropnický svůj návrh přednesl zhruba v polovině debaty a zároveň vyjádřil podporu vystoupení delegátky z Hradce Králové Moniky Štayrové. Hlasovalo se pak o jejich společném návrhu odmítajícím radar a požadujícím referendum, který získal 115 hlasů z 282 přítomných, ke schválení tedy chybělo 27 hlasů. Štěpánkův návrh dostal 91 hlasů hlasů z 285 přítomných. Asi ne zcela vážně byl míněn návrh libereckého delegáta Jana Korytáře, který chtěl souhlas SZ se zřízením radaru vyměnit za americkou ratifikaci Kjótského protokolu. Dostal ovšem 121 hlasů z 287 přítomných.

 

Schválen byl nakonec návrh podporovaný předsednictvem SZ, předložený společně poslancem Ondřejem Liškou a předsedou odborné sekce pro zahraniční vztahy Jiřím Čáslavkou.  Pro bylo 156 ze 287 přítomných, rozhodlo tedy 16 hlasů. Usnesení, nad jehož přípravou odborná sekce údajně strávila v minulých týdnech stovky hodin a které sama schválila jen pár dnů před sjezdem, rozhodně nedává poslancům a ministrům SZ tak těsné mantinely, jak by pro hladké smetení americké žádosti (nesmyslný pojem „nabídka“ se už mezitím ujal i mezi diskutujícími z řad odpůrců základny) bylo potřeba. Dává jim, zejména pak ambicióznímu začínajícímu diplomatovi Ondřeji Liškovi, naopak prostor předvést svou kreativitu a prezentovat se nejen před americkými kongresmany, ale přenést bilaterální problém mezi americkým Goliášem a českým Davidem na fórum NATO a nově i Evropské Unie. To, co mohli až překvapivě snadno rozhodnout sami delegáti sjezdu (jednoznačný nesouhlas SZ by zákonitě vedl buď k nesouhlasu vlády, nebo k rozpadu koalice a předčasným volbám, ve kterých by si strana důsledně hájící odmítavý postoj k cizí vojenské přítomnosti mohla jen polepšit), bude pravděpodobně muset být projednáno v nejvyšších orgánech NATO a EU. Nebude to rozhodování tak úplně o nás bez nás. Jaký postoj má na těchto jednáních hájit česká reprezentace, to ovšem sjezd SZ neřekl. Tak jako před sjezdem, který promarnil svou historickou šanci, bude i po něm platit paradox posledních měsíců: pro přírodu a rozumné místo člověka v ní je to škoda, pro samotnou bezpečnost našich životů je to dobře – Strana zelených má ve sněmovně jenom šest mandátů.

 

__________________________________________________________________

 

■ ČLÁNKY

 

sustainable.cz