NEJSME ZASLEPENÍ, NAOPAK

 

Iva Hažmuková

 

Je mi velice smutno, když čtu v poznámkách na petici proti radarům slova o naší pitomosti, zaslepenosti popř. příslušnosti ke komunistům, když nechceme na našem území přítomnost cizích vojsk. Byť by to měl být jeden jediný (v tomto případě americký) voják.

 

Nedělám si iluze, že by bylo vypsáno referundum. Žádná vláda je nevypíše na něco, o čem ví, že lidé mají jiný názor. Nevypsala je kvůli NATO (takže v něm místo neutrality bohužel jsme) a nevypíše je ani kvůli základnám - pokud to nebude mít nařízeno "shora" Bruselem nebo vedením NATO. A postará se, aby myšlení lidí zmanipulovala tak oblíbeným strašákem nepřítele popř. jinou pohádkou - o loajalitě k velkému a z dobroty duše nás chránícímu bratru, o ekonomickém přínosu žoldu amerického vojáka, mezinárodní "prestiži" atd. V případě té prestiže opravdu nechápu, co je prestižního v tom, být kývacím panákem, patolízalem či souhlasně se vrtícím ocáskem na americkém zadku. Mějme svoji hrdost!

 

Pokud jsem to správně před časem zaslechla, otázka základny radaru či raket je pouze věcí dvostranných dohod nás a USA, nikoliv akce NATO. Naopak jsem měla pocit, že se NATO od akce s americkou základnou radarů a raket dle soukromého projektu ochrany USA dost viditelně distancuje. Pokud by šlo o akci NATO, nemohli bychom oprávněně proti výstavbě základen ani příliš protestovat. Ale pak by muselo jít o naše vyškolené vojáky (součást jednotek NATO) a cizího (pouze) konzultanta - ne všemohoucího a naším zákonem nepostižitelného velitele. Jiné řešení je porušením suverenity hostitelského státu a projevem neúcty k němu i jeho zákonům.  V případě dvoustranných dohod s USA nevidím zase důvod, proč bychom měli za USA tahat horké kaštany z ohně. Když přepadly proti všemu mezinárodnímu právu Irák, naše vláda neměla ani dost odvahy jejich svévoli odsoudit a od toho skutku se distancovat. Kdyby šlo o kterýkoliv jiný stát, byl by žalován za agresi na půdě OSN. A proč jsme vpád do Iráku neodsoudili? Jsme přece přátelé a spojenci USA! Je zajímavé, že Francie a SRN při svém ostrém názoru tentýž argument neměly... Myslím, že jako přítel kohokoliv nejsme povinni schvalovat mu jménem "přátelské loajality" každý jeho čin - byť nehorázný, krutý či hloupý, ale naopak jako přátelé máme povinnost mu v takových věcech bránit. A skutečný přítel nebude naopak to "tahání horkých kaštanů" ani požadovat. Pravda, spravedlnost, právo musí být nad jakkoliv dobrým přátelstvím. Pokud tomu bude naopak, zavlečeme společnost i celý svět jen do další ostré polarity a nevyhnutelných ničivých válek. Staré pořekadlo praví: ukaž mi, s kým se přátelíš, a já ti povím, jaký jsi. A také: jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá... bohužel, tu ozvěnu často nechceme slyšet.

 

__________________________________________________________________

 

■ ČLÁNKY

 

sustainable.cz